Přínosy projektu

Obyvatelé

Jedním z hlavních přínosů projektu pro zapojené osoby je možnost nácviku pracovních návyků. Pro lidi bez přístřeší, kteří delší dobu nevykonávali žádnou výdělečnou činnost, je velmi náročné nastoupit do zaměstnání a hned pracovat pět dní v týdnu osm hodin denně. Díky podílení se na stavbě vlastního příbytku se budoucí obyvatel učí pracovním povinnostem, pravidelnému režimu a dodržování dohodnutých pravidel. Celým procesem ho provází pracovní terapeut (koordinátor), který má během stavby prostor navázat vztah a společně s budoucím obyvatelem řešit další životní a sociální témata.

Spoluúčast na vytvoření vlastního příbytku má také za cíl posílit v budoucích obyvatelích pocit hrdosti na to, že dokázali něco vybudovat vlastníma rukama, a tím podpořit i jejich motivaci o svěřený příbytek pečovat.

Vznikem příbytku získá obyvatel místo, kde si může bezpečně uložit všechny své věci bez obav, že o ně přijde. Získá prostor, kde se může cítit v bezpečí a dobře.

Osoby bez přístřeší často trpí depresemi. Mgr. Pavlína Zoubková, poradenská psycholožka pro osoby bez přístřeší v Denním centru U Bulhara v Praze, uvádí, že pro efektivní léčbu deprese u člověka bez domova je zásadní pravidelný režim a denní struktura, klid a ticho, možnost mít člověka, s nímž lze mluvit, a PRAVIDELNÝ SPÁNEK. Právě tyto potřeby by měl příbytek pomoci naplnit.

Dalším významným přínosem je zlepšení zdravotního stavu osob bez přístřeší. V suchu a bezpečí příbytku je možné zdravotní potíže řešit mnohem účinněji. Na ulici se rány často nehojí kvůli špíně a vlhkosti.

Veřejnost

Tento projekt cílí i na přínosy veřejnosti, a to zkvalitněním prostředí, kde se příbytek bude vyskytovat. Lidé tak uvidí, jak člověk z ulice pečuje o veřejný prostor. Tím by se do jisté míry mohl změnit pohled veřejnosti, která často vnímá osoby bez přístřeší jako ty, kteří nepořádek vytvářejí.

Prostor, kde bude příbytek umístěn, se může stát bezpečnějším a kontrolovatelnějším. A to z důvodu přítomnosti obyvatel příbytku i pracovníků s nimi pracujících.

Umístěním osoby bez přístřeší do příbytku se také sníží náklady vynaložené z veřejných zdrojů. Lidé, kteří získají střechu nad hlavou, jsou méně v nemocnici, méně pro ně jezdí sanitka, berou méně léků. Ušetří se také ve věznicích, kam mnozí bezdomovci zvláště v zimě rádi směřují. V lokalitě s několika bezdomovci se obvykle instalují další kamery, osvětlení, speciální lavičky, na nichž se nedá ležet, vynakládají se větší finanční prostředky na pravidelný úklid těchto míst.

Lidé, kteří budou mít kde spát, nebudou muset přespávat na městských lavičkách a v parcích. V důsledku toho se sníží počet stížností na osoby bez přístřeší vyskytující se ve veřejném prostoru.